Zlatá síň slávy

Jan Smigmator

Profesionální zpěvák a vítěz Zlatého oříšku 2000

Jazzový a swingový zpěvák, dnes i dramaturg a moderátor vlastního hudebního pořadu Klub Evergreen na vlnách Dvojky Českého rozhlasu.

Jakého svého úspěchu si nejvíce ceníš od vítězství ve Zlatém oříšku?

Od roku 2000, kdy jsem získal Zlatý oříšek, uplynulo už hodně času a úspěchů se od té doby dostavila celá řada. Ze všeho nejvíc si ale vážím toho, že jsem úspěšně absolvoval Pražskou konzervatoř a mohu dnes dělat to, co je mému srdci opravdu nejbližší – tedy muziku.

Věděl jsi vždy, že se chceš zpěvu věnovat profesionálně?

Když mi byly čtyři roky, začal jsem zpívat ve folklórním souboru Kvíteček v mateřské školce v Telči a už tehdy paní učitelka říkala, že z toho kluka jednou bude zpěvák. Táta navíc na Vysočině pořádal jazzový festival, dobrou muziku jsem tak doma slýchával od narození a vlastně možná ještě dřív:-) Jako desetiletý jsem si už začal prozpěvovat jazzové a swingové evergreeny a tak nějak přirozeně se zpěvu začal intenzivně věnovat. Když rodiče viděli, jak mě to baví a že si zpívám téměř pořád, začali mě dost podporovat, za což jsem jim velmi vděčný. Pak přišla možnost přihlásit se na mezinárodní festival dětských jazzových zpěváků v Litvě a už tehdy jsem věděl, že se chci muzice věnovat celý život! Festival „Baby Sing Jazz“ jsem vyhrál a za svoje úspěchy na mezinárodním hudebním poli jsem byl nominován na Zlatý oříšek.

Jak ti pomohl úspěch v soutěži Zlatý oříšek v dalším rozvoji nadání, se kterým ses do soutěže přihlásil?

Zlatý oříšek pomůže především v tom, že se mladý talent ukáže širší veřejnosti, a v případě hudebníků je určitá popularita samozřejmě velmi důležitá. Navíc já jsem cenu přebíral z rukou tehdejšího ministra kultury pana Pavla Dostála, který měl jazz a swing moc rád, a shodou okolností se tehdy v brněnské televizi objevil saxofonista a dirigent Felix Slováček, kterému o mně Pavel Dostál okamžitě pověděl a za pár týdnů jsem už s Big Bandem Felixe Slováčka zpíval na veřejné nahrávce Českého rozhlasu v pražském hotelu Jalta. A zajímavých lidí, kteří mě dodnes provázejí mou hudební cestou, jsem tehdy potkal samozřejmě víc. Za to patří Zlatému oříšku velký dík.

Myslíš, že ti soutěž pomohla i v jiné činnosti, studiu apod.?

Vítězství ve Zlatém oříšku mě především hodně motivovalo a také bylo určitým závazkem, který jsem si už tehdy jako malý kluk velmi uvědomoval. A je pravdou, že když jsem pak za pár let dělal přijímací zkoušky na Pražskou konzervatoř, komise o Zlatém oříšku dobře věděla a možná k tomu i trochu přihlédla. :-)

Sleduješ Zlatý oříšek i dnes, zaujal tě někdo ze soutěžících?

Zlatý oříšek patří od dob mého vítězství k neodmyslitelné součásti každého Nového roku. Celá naše rodina vždycky usedne k televizi a se zájmem sledujeme, jaký talent bude oceněn. Obecně mám vždycky radost z malých muzikantů, ale velice obdivuji multitalenty, kteří se věnují hned několika činnostem a ve všech vynikají.

Co bys doporučil úspěšným dětem a kolektivům, které se do Zlatého oříšku hlásí?

Všem dětem bych moc rád vzkázal, aby si šly za svými sny, ve svých oblíbených činnostech, v nichž vynikají, se stále zdokonalovaly, ale hlavně aby při tom všem nazapomínaly být dětmi. Z vlastní zkušenosti totiž mohu potvrdit, že nejkrásnější věcí je, když se člověk může v životě profesionálně věnovat tomu, co má nejradši. Takže zpívejte, malujte, sportujte, pište knihy, chovejte zvířata a hlavně z toho mějte radost! Zlatý oříšek si vás určitě všimne!