Řekli o nás

Jiří Dvořák

"Když děti vedle sebe vidí někoho výjimečného, může jim to dát dobrý vzor a motivaci pro svou vlastní práci nebo koníčka."

Před vystudováním brněnské JAMU působil rok jako elév v Severomoravském divadle v Šumperku. Po studiích nastoupil do angažmá Státního divadla Brno (1989–1992), potom přešel do Městského divadla v Brně (1992–1999). V roce 1999 se stal členem uměleckého souboru pražského Divadla na Vinohradech, kde působí dodnes. Na divadelních prknech ztvárnil desítky rolí, mimo jiné Bolingbroka v Richardovi druhém (2006), Angela v Tangu sólo (2005), Macbetha ve stejnojmenné hře (2004), Nicka v Kdo se bojí Virginie Woolfové? (2004), Arama v Měsíčním běsu (2003), Bassania v Kupci benátském (2000), Arkadije Šťastlivce v Lese (1998), Cyrana v Cyranovi z Bergeracu (1997), Boutona/E. Champsboisy v Broukovi v hlavě (1996), Doriana Graye v Obrazu Doriana Graye (1994), Jašu ve Višňovém sadu (1993) nebo Romea v Romeovi a Julii (1991).

Zúčastnil jste se v dětství nějaké soutěže? A jaké?

V dětství ani ne, ale od 15ti let jsem závodně tančil v brněnském tanečním klubu Starlet. A tam těch soutěží bylo nepočítaně.

Považujete úspěch v soutěžích za motivaci?

Určitě ano.

Myslíte, že soutěž Zlatý oříšek a jeho mediální podpora mohou dětem pomoci v dalším rozvoji?

To každopádně. Navíc, když děti vedle sebe vidí někoho vyjímečného, může jim to dát dobrý vzor a motivaci pro svou vlastní práci nebo koníčka.

Z vlastní zkušenosti jistě víte, kolik úsilí vyžaduje úspěch. Máte pro děti tip, jak vydržet a nevzdávat se?

Nenechat se odradit neúspěchem, mít oči otevřené a hlavně mít neustále před očima svůj sen nebo cíl.

Máte radu, jak se vyrovnat i s neúspěchem?

Neúspěch se zákonitě vždy někdy objeví. Je nutno s tím počítat a být na to připravený. Ne nadarmo se říká: Co mě nezabije, to mě posílí. Je to svým způsobem motor, abychom docílili úspěchu. Když se člověk naučí takto chápat Svět, úspěch se zákonitě dostavit musí. A to v každém věku.